Na strmém skalnatém ostrohu nad soutokem Gránického potoka a Dyje leží znojemský hrad, původně hrad Znoyem, vybudovaný v první třetině 11. století jako jeden z mnoha dalších hradů na řece Dyji, které měly za úkol chránit nově vzniklou hranici Moravy. Ostroh byl zřejmě prastarým kultovním místem a nebylo náhodné, že v době kolem roku 1030 si jej vybral český kníže Břetislav jako místo pro stavbu pevnosti. Od roku 1055 byl hrad sídlem údělných knížat z rodu Přemyslovců.
Prvním byl Břetislavův syn Konrád I., odtud se znojemská větev Přemyslovců nazývá Konrádovci. Ve druhé polovině 12. století se stal českým knížetem Konrád Ota Znojemský, vzdělaný panovník, z jehož popudu byl sepsán první český zákoník – tzv. Konrádova statuta. Ve 12. století se na hradě nacházela také mincovna, v níž byly raženy mince znojemského údělného knížectví.
Po zániku údělného knížectví (1191) se Znoyem stal královským hradem, spravovali ho purkrabí a kasteláni, později královští hejtmani. Od poloviny 13. do poloviny 15. století byli po několik generací purkrabími hradu pánové z Kunštátu a Jevišovic. V roce 1335 se zde konala svatba Anny, nejmladší dcery českého krále Jana Lucemburského, s arcivévodou Ottou Rakouským. O více než sto let později byl hrad svědkem další významné události, tentokrát opačného charakteru – roku 1437 zemřel na znojemském hradě císař Zikmund. 27. června až 3. července roku 1628 se konal na znojemském hradě moravský zemský sněm za přítomnosti císaře a císařovny a korunního prince Ferdinanda. Na tomto sněmu bylo vydáno “Obnovené Zřízení Zemské Markrabství Moravského”.
Roku 1630 hrad vyhořel. Zpustlé sídlo získala nejprve znojemská jezuitská kolej. V roce 1709 byla císařským dekretem spodní část hradu věnována jako léno hrabatům z Deblína. Ti zde postavili v letech 1711 – 1721 nový zámek ve stylu baroka. Deblínové nechali také vyzdobit freskami vstupní sál zámku a tzv. Deblínskou kapli. Prostor prvního hradního nádvoří (horní část hradu) dostalo roku 1710 město Znojmo, které tam nechalo z nepochopitelných důvodů postavit měšťanský pivovar (tím byla zatarasena v té době jediná přístupová cesta na hrad). Když byl roku 1784 zastřelen poslední mužský potomek rodu Deblínů, starost o léno znojemského zámku byla přenesena na louckého správce a nakonec byl poskytnut k užívání vojsku (1787). Stala se z něj vojenská nemocnice a záložní kasárna. Fresky byly silně poškozeny, část nenávratně zničena.
Veškerý interiér byl rozprodán (nábytek, obrazy, porcelán, knihy atd.). Ve druhé polovině 19. století získalo hrad město Znojmo a roku 1910 byla levá část hradu postoupena městskému muzeu. Během první světové války se na hrad vrátilo vojsko (byl zde vojenský lazaret), ale již v letech 1921 – 1922 byl celý hrad opraven a upraven pro potřeby muzea, které v něm bylo definitivně umístěno. V roce 1927 byly restaurovány fresky ve vstupním sále. Roku 1924 navštívil hrad prezident T. G. Masaryk, roku 1947 Dr. Edvard Beneš.
Jihomoravské muzeum ve Znojmě užívá a spravuje znojemský hrad dodnes.
