Pozoruhodným místem vranovského skalnatého masivu je tzv. Švédský zářez-vryp – skalnatá rokle, která se nachází za kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Zářez ve skále je vnímán jako lidské dílo, protože v horní části masivu jsou zřetelné stopy těžby kamene.
K tomuto ojedinělému dílu se váže pověst připomínající dobu třicetileté války (1618-1648). Tehdejší kruté válečné události zasáhly také Vranov, když 14. března 1645 bylo městečko Vranov obsazeno vojskem generála Torstensona. Ten po vítězné bitvě u Jankova táhl ke Znojmu a dále na Vranov. Část vranovských obyvatel se ukryla v okolních lesích, část včetně pana faráře, našla útočiště na dobře opevněném hradě, který statečně bránila posádka posílená císařskými oddíly. Švédové neúspěšně dobývali hrad z vyvýšených strání na jižní straně hradu, kde jsou dosud zachovány kamenné koule uložené na jižních kamenných hradbách. Pevný hrad měl však jednu slabinu, a tou byl nedostatek vody. Na skalnatém podloží nebylo možné vyhloubit studnu a tak se čerpala voda přímo z řeky pomocí dodnes zachovaných vodních věží. Voda vytažená pomocí rumpálu stékala do žlabu do velké cisterny vytesané do skály pod dnešním Sálem předků.
Podle pověsti se Švédové rozhodli odříznout hradní posádku od zdroje vody a tím hrad vyžíznit.
V nejužším místě skalního výběžku se pokoušeli prokopat kanál a odvést tok Dyje mimo dosah věží. Tolik praví stará legenda. V březnu r. 2013 geologové provedli průzkum konfigurace terénu skalnatého meandru a došli k závěru, že hřbet výběžku je v příčném směru roztrhán systémem drobných, ale velmi strmých poruch. Geologický průzkum odkryl sled hornin, které jsou na sebe deskovitě naskládané, každá jiné tloušťky a pevnosti. Deskovité uspořádaní hornin funguje jako kluzné plochy po kterých horninové bloky ujíždějí do údolí.
Historickou skutečností je, že Švédové po několikaměsíčním úsilí hrad nedobyli, krutě panství vyplenili, poničili kostel, rozvalili železné doly v osadě Hamry a ze zpustošeného městečka odtáhli směrem na Znojmo.
Zdroj: infopanel Moravský patriot
