V roce 1951 vstoupil v Československu v platnost zákon č. 69/1951 Sb., o ochraně státních hranic. Vzápětí bylo v hloubce do 2 km od hranic s Rakouskem a Německou spolokovo republikou zahájeno budování železné opony, která byla napájena až do poloviny 60. let elektrickým proudem o napětí až 10 000 voltů. Jejím strůjcem byl generálmajor Pohraniční stráže Ludvík Hlavačka. Ze „Země nikoho“ byli vystěhováni všichni obyvatelé, jejich obce a samoty byly srovnány se zemí. Hloubka navazujícího pro veřejnost nepřístupného hraničního pásma byla 2 – 6 km. Vstup byl povolen jen pověřeným lidem vlastnícím speciální propustku.
Linie železné opony byla několikrát přesunována směrem do vnitrozemí. Poslední verze ze sedmdesátých let měla podobu 20m širokého pásu s drátěným zátarasem a signální stěnou s nízkým napětím, dále oraným pásem ošetřovaným herbicidy a obslužnou asfaltovou komunikací. Tento komplex zařízení znamenal značný zásah do přírody a krajiny.
Turistická vizitka – Památník železné opony u Čížova
V letech 1948 – 1989 zahynulo na státní hranici ČSSR při pokusu o útěk 390 běženců – byli zastřeleni, zabiti elektrickým proudem či utonuli. O život přišlo i 654 pohraničníků, z nichž jen asi 10 zahynulo při střetu s narušiteli. Ostatní zemřeli v důsledku sebevražd, zabití elektrickým proudem, utonutím či manipulace se zbraněmi.
Železná opona se táhla od Baltského až k Jaderskému moři a měřila 7250 kilometrů, z toho na československém území 930 kilometrů. Část železné opony v Čížově představuje její jedinou zachovalou ukázku v České republice. Zdroj: Správa Národního parku Podyjí
Zdroj: Správa Národního parku Podyjí
