Příkrý skalnatý sráz spadající pod chrámem sv. Mikuláše k řece Dyji se na začátku 19. století dostal do popředí pozornosti vzmáhajících se znojemských občanských elit. Inspirovány vídeňským biedermeierem zatoužily po další parkově upravené ploše blízko centra města. Karolíniny sady i nová brána, která je propojila s městem, dostaly jméno po rakouské císařovně Karolině Augustě Bavorské, jež se svým manželem, císařem Františkem I., navštívila  roku 1833 Znojmo.

V průběhu dalších desetiletí byl postupně uváděn do života, ale nikdy docela dokončen, záměr na vznik růžové, nebo také rajské zahrady. Sady byly rozšířeny o plochy někdejších středověkých vinic, vzniklo zde několik altánů a vyhlídkové rondely s lavičkami. V roce 1875 došlo k rozšíření sadů směrem na jih, kde vznikl bránami uzavřený prostor tzv. Rajské zahrady. Byla vybudována na ploše zasypaných středověkých vinohradů, které jsou v současné době obnoveny pro účely nově zřízené Rajské vinice.

Vinařství Lahofer se o Rajskou vinici na historických terasách v Karolíniných sadech stará od roku 2010. V roce 2011 a 2012 na téměř dvaceti arech půdy vysázela firma odrůdy Sauvignon, Veltlínksé zelené a Ryzlink rýnský, které jsou jedinými třemi odrůdami zahrnutými do prvního apelačního systému v České republice nazvaného VOC Znojmo. Na jednom z vyhlídkových rondelů je od roku 2013 zřízen degustační altán. Otevřeno má během letní turistické sezóny a nabízí vína Vinařství Lahofer. Vinohrad je vysazen způsobem takzvaně „na hlavu“. Při něm se keře pěstují u samostatných kůlů, neuvidíte tu tedy vedení z drátů. Jedná se o nejpracnější způsob pěstování révy. V minulosti komplikovala obdělávání révových hlav nízko u země vysoké tráva, která často sahala až k pasu. Tehdejší poměry si už málokdo dovede představit. Práce na vinici byla velmi náročná na ruční údržbu. Dělaly ji především ženy, které u keřů musely dokonce klečet.

Turistická vizitka – Rajská vinice

Turistická vizitka

To u nás travalo zhruba do padesátých let minulého století. V té době bylo na území tehdejšího Československa asi šest tisíc hektarů vinic (oproti dnešním zhruba osmnácti tisícům hektarů vinohradů), z toho všechny na způsob nízkého vedení „na hlavu“. Opěru tvořily kůly, letorosty se k nim vyvazovaly těsně před kvetením. Řez se prováděl na krátké dvouoké čípky, ponechávalo se je čtyři až šest čípků po obvodu hlavy.

Tento způsob vedení můžeme dosud vidět jen na několika málo historických místech – v Praze např. ve Svatováclavské vinici na Pražském hradě, ve vinici Sv. Kláry v Praze-Tróji, nebo Mělníku přímo pod zámkem na vinici Sv. Ludmily.

Zdroj: informační panel Lahofer